Archiv rubriky: motivace

Včera navečer jsem si sedla a při zapadajícím sluníčku vytáhla svůj zapomenutý diář abych si sepsala nápady na články, které se mi zrodily během týdne v hlavě. Dnes ráno jsem otevřela notebook, vybrala si první téma a začala psát.. po pár řádcích jsem ale skončila. Nebylo to ono, nebylo to TO ONO pro dnešek. A je přesně ten důvod, proč nedokážu mít články naplánované dopředu. Nikdy totiž nevím, na co budu mít ten den „chuť“.

Dnes se mé chuťové buňky naladily na něco jiného- představovaly si totiž svou práci snů, což dělají poměrně často.

Každý týden mi přichází několik emailů od stejně starých ale i starších lidí, jako jsem já, s otázkou – jak jen jsem přišla na to, co chci v životě dělat. Odpověď je na to celkem jednoduchá – chci dělat to, co mě naplňuje! Každý z nás má nějaké přednosti, koníčky, dovednosti, schopnosti.. Každý jsme v něčem dobří! Jde jen o to uvědomit si, co jsou vaše přednosti, dát dohromady vše co umíte, vše co vás baví a vytvořit z toho.. PRÁCI SNŮ.

Abych vás mohla co nejvíc inspirovat. Rozhodla jsem se vám ukázat malý kousek z mé „nástěnky přání“, třeba vás tím přesvědčím k tomu udělat si podobný seznam a vy tak zjistíte, jak obrovskou moc má těch pár písmenek na kusu papíru.

CO ZAHRNUJE MÁ PRÁCE? (nepište v budoucím čase, pište o ní tak, jako byste ji už měli) 

Využívám svou kreativitu /psaní, focení, kreslení../

Jsem svým vlastním pánem, nikdo mi neříká, co mám jak dělat. Všechny rozhodnutí jsou jen na mně.

Pracuju odkudkoliv na světě.

Sama si řídím, kdy budu pracovat a kdy budu mít volno.

Vydělávám dost na to, abych nemusela přemýšlet o penězích.

Jsem lidem inspirací, přináším jim svou prací radost nebo je motivuju. Měním lidem životy.

Jsem hrdá na to, co jsem dokázala! (tohle je hrozně důležitý bod!)

CO JSEM PRO NI SCHOPNA UDĚLAT?

Pokud je třeba, pracuji i celou noc, kdy lidi s běžnou prací spí.

Dávám do ní celou svou duši a pracuju s láskou.

Vkládám do ní všechny své zkušenosti a neustále ji vylepšuju.

Čtu knížky, poslouchám příběhy lidí, inspiruju se. Neustále se učím, překvapuju a překonávám.

Zajímám se o lidi.

Sepište si, v čem jste dobří – UPŘÍMNĚ – NEPODCEŇUJTE SE! Dejte si všechny vaše slova vedle sebe a přemýšlejte, jak zkombinovat vaše dovednosti s vašimi podmínkami. Nezapomínejte na to, že vaše práce nemusí zatím existovat a na většinu z nich určitě nepotřebujete ani odbornou školu nebo titul /a pokud ano, udělejte si ho/ ! Buďte tím prvním!

Nikdo – dokonce ani já neříkám, že to bude jednoduchý! Určitě ne! Naopak to bude mnohem těžší, než jít prostě dělat práci, která vám ani moc nevadí a máte tam svý jistý.. Nejspíš si sáhnete několikrát na dno, budete chtít s tím vším skončit.. vzepřete se, vystřelíte nahoru a uvidíte, jak vše začíná vycházet podle vašich představ, když v tom bum, začne vás stahovat okolí.. Může to trvat měsíce a klidně i roky, než se vám začne dařit, NIKDY to ale nevzdávejte! Znáte ten příběh o kopání zlata?

Vylezte ze svých bublin, standardů, pohodlných postelí (ta naše thajská pohodlná naštěstí není:D). Vezměte si papír a tužku, běžte se projít do přírody, do města.. na místa, která vás inspirují.. dejte si čaj v útulný kavárně, zavřete oči a představte si sebe za 5 let. Ne takové jakými by jste měli být. Takové, jakými opravdu CHCETE být.

A taková rada na konec, když pořád nevíte – cestujte! Při cestování poznáváte totiž nejen rozdílné kultury, lidi a místa – poznáváte tím především sami sebe!

Tak co? Jaká je ta VAŠE práce snů? Víte, nebo se ještě hledáte? 

Držím nám palce! 

S láskou Anie <3

Dnešní článek píšu už potřetí. Ne, že by se mi smazal, nebo bych přepisovala věty. Vždy jsem ho skoro dokončila, přečetla si ho a zjistila, že o tom psát vlastně nechci.. šlo o pocitový články, kterých je tu poslední dobou až příliš a já je ani nechci přidávat, spíš mi to prostě nedá a ráda se z určitých věcí vypíšu. A jak jsem tak psala o pocitech, uvědomila jsem si, kolik lidí mi píše o tom, jak se rozhodují zda odjet do ciziny, do jaké země, co chtějí dělat.. když v tom jsem si řekla, že vám napíšu něco, co vám žádná příručka nejspíš nepoví.

Chci vám napsat o tom, jaké to opravdu je, bydlet v cizí zemi. Nechci vám vypisovat body, jako že se zdokonalíte v jazyce, které si přečtete všude a všichni je známe ale spíš věci, které vás třeba jen tak nenapadnou :)

– Často se vám může stávat, že vám lidé nebudou rozumět. Pochopí, co chcete říct, budou znát každé slovo ale nepochopí co vlastně chcete protože v té zemi to třeba vůbec neznají. Občas je to sranda, občas je to na zabití!

– S tímhle bodem já problém nemám ale vím, že spousta lidí jo. Jídlo! Většina věcí, na které jste zvyklý z domova prostě v jiných zemích není. NÁŠ výborný chleba, rohlíky, knedlík, sýry (tady v Thajsku jsem neměla žádný, Lukáš si ho jednou koupil, byl hrozně drahej, sladkej a ještě mu po něm bylo zle).. Když jsem přemýšlela, v jaké zemi bych chtěla žít, myslela jsem i na to jídlo a vy myslete taky! Miluju asijskou kuchyni a chutná mi nejvíc na světě ale potkala jsem tu třeba pár Italů, kteří jsou odkázáni na to, vařit si doma a ani suroviny na jídla, která zbožnují sehnat prostě nemůžou. To by se mi prostě nelíbilo a myslet se na to musí. Jídlo je základ!

– Když budete mít opravdu den blbec, budete unavení z práce, někdo vás naštve.. První měsíc/e nejspíš nebudete mít přátele, se kterými zajdete na pivo, postěžujete si, budete se bavit o hloupostech, vypnete hlavu a na všechno zapomenete. Samozřejmě si s nimi můžete psát a volat ale osobní kontakt je prostě něco jinýho :)

– Poznáte neuvěřitelný množství havěti/zvířat a stanou se pro vás naprosto normální. V Londýně nám před barákem běžně běhala liška a na okně seděla veverka, v Thajsku je spousta ještěrek, pavouků, hadů, obřích brouků, švábů, žab a nechutných stonožek. Pokud se bojíte nějakých zvířat, nejspíš nebudete chtít bydlet v zemi, kde se hojně vyskytují :)

– Těšte se na TY LIDI! Já už teď vím, že bych nechtěla žít v Rusku nebo Arabských zemích. Naopak miluju zdejší lidi a hrozně ráda si s nimi povídám o kultuře, odlišném stylu života a zajímá mě jejich pohled na svět. Důležité je taky náboženství (pokud je v té zemi podstatné), které byste měli respektovat a třeba se o něj i zajímat, jinak tam asi moc šťastní / svobodní nebudete :) Úžasné je taky prožívání svátků, způsob jejich slavení a důvod.. to mě hrozně baví!

– Pokud vám vadí spousta lidí třeba v obchoďáku (jako mně), nestěhujte se do velkoměst jako je třeba Londýn, New York nebo Paříž (jako já). Pokud milujete párty, houfy lidí, městský život a nákupy, nestěhujte se na malý ostrov, kde je převážně jen příroda. Je sice úžasná zkušenost zkusit si žít různými způsoby, ujasníte si, co chcete a co ne ale šťastní tam nejspíš nebudete. Takže pokud nevíte – zkoušejte. Pokud víte – nezkoušejte se změnit :)

– Určitý situace se v různých koutech světa řeší naprosto odlišně. Ať už jde o zranění, havárii, výpadek elektřiny nebo netekoucí vodu. Někde můžete zavolat a opravář přijede do hodiny, někde zavoláte a přijede za 3 dny.. a někdy nepřijede vůbec. Někde se kolem vybouraného auta sejde desítka lidí, každý se vám snaží pomoct ale sanitky se jen tak nedočkáte. Někde vás nechají lidi bez povšimnutí ležet ale stačí, aby se objevil jeden a hned vás odvážejí do nemocnice.

– K tomu se váže další bod a to zdravotnictví. Ať budete kdekoli, bude to drahý! Pojišťovna vám peníze sice zpátky proplatí ale ve většině případech budete muset na místě vše zaplatit vy. A to je důvod, proč už chodím dva měsíce se žvýkačkou nacpanou v zubu místo plomby. Prostě na to nemám.. a taky se TROŠKU bojím.

– Budete hrozně vděčný za to, že mluvíte česky. Na celém světě totiž není nikdo (skoro), kdo by tak mluvil taky, tudíž vám nikdo nerozumí, když nechcete aby vám rozuměl. Kolikrát se tohle hodilo na snídani, když jsem nadávala u pánvičky, která na mě cákala olej. Kolik slov schytala šéfová v Londýně.. a to všechno bez její újmy na důležitosti a mojí újmy na zdraví. Takže pokud teď nadáváte nad tím, proč nemůže celý svět mluvit jedním jazykem protože by pak bylo všechno jednodušší.. tak proto! Je to geniální!

– Pokud doma nenacházíte lásku nebo ty pravý přátele, určitě je najdete! A ještě určitěji je najdete, když vyrazíte úplně sami. Zní to sice zpočátku trošku smutně ale takových lidí najdete všude spoustu a ti lidi jsou neskutečně přátelští – nevyrazili totiž sami proto, že by chtěli být sami. Většinou tak vyrážejí proto, že nemají s kým. Tak se spojte!

– Počasí je hrozně důležitá věc! Já se třeba teď vyžívám v období dešťů, který teda vůbec není. Večer ale přicházejí obrovský bouřky, vychřice.. a to mám hrozně ráda! Líbí se mi taky to, že ať je jakkoli, vždycky můžu vyjít ven jen v tílku a kraťasech a NIKDY mi nebude zima. Nemohla bych bydlet někde, kde je pořád jen zima a počasí se mi nelíbilo ani u nás. Potřebuju sluničko, potřebuju hroozně moc sluníčka!

– Nezapomínejte na fakt, že když se o nějaký zemi prohlašuje, že je levná, tak sice levná je – ale ne pro nás, nýbrž pro Němce, Australany, Angličany, Rusáky, Američany.. stejně tak, jako je pro ně levně u nás. Takový největší omyl Čechů, kteří přijíždějí do Thajska.

– Jedna ze skvělých věcí, když žijete v cizině je ta, že za vámi můžou přijet kamarádi nebo rodina a vy si s nimi užijete mnohem hodnotnější čas, než kdyby jste byli doma protože se ho snažíte žít opravdu naplno! To samé platí i naopak! Jezdit domů na dovolenou je skvělý! Všichni vás rádi vidí, všichni vás poslouchají, vyvařují nejoblíbenější jídla. Kamarádi se můžou přetrhnout, aby s vámi trávili chvilky a vymýšlejí nejrůznější akce. Mamka vám nenadává za to, že máte bordel v pokoji nebo že jste nechali neumytý talíř ve dřezu. Všichni totiž víte, že brzy zase odjedete a snažíte si ten čas společně opravdu naplno užít!

Achjo, těším se, až někdy přijedu domů na dovolenou.. už teď totiž vím, co všechno chci stihnout a s kým.. jen nevím, kdy to bude :) 

Užijte si krásný víkend a zkuste čas s přáteli a rodinou trávit tak, jako byste tam byli jen na dovolené :) Není to totiž všední a to jsou zase věci, který občas závidím já vám, všechno má totiž svý pro a proti :) 

S láskou Anie