Archiv rubriky: motivace

M(o)udruju motivace Uncategorized

co život to paradox

IMG_7119CELÝ NÁŠ ŽIVOT JE V PODSTATĚ JEDEN VELKÝ PARADOX. NEUSTÁLE MÁME POCIT, ŽE NÁM NĚCO SCHÁZÍ, I KDYŽ MÁME ÚPLNĚ VŠECHNO. 

Důchodci šetří peníze na.. kdyby něco. Mladí lidé odkládají mateřství na dobu, až budou mít peníze a pak mají zase skvělou práci, které se pro dítě nechtějí vzdát. Když jsme mladí, máme chuť cestovat a poznávat svět ale chybí nám peníze, když zestárneme, máme peníze ale nemáme čas, no a pak jsme už zase moc staří.. Honíme se za penězi abychom měli svobodu a přitom ji tou honbou za penězi ztrácíme. Chceme, aby se naše/vaše děti měly co nejlíp, kupujeme jim krásný oblečení, zdobíme pokojíčky a chodíme do práce – aby se měly co nejlíp ale najednou nemáme čas na to, dávat jim to nejdůležitější – lásku a čas.

Lidé chodí meditovat, aby se zbavili stresu, po lekci jdou nakupovat a nervózně přešlapují ve frontě na zaplacení protože hrozně spěchají. Jíme zdravě ale občas sníme za pár minut pytlík čipsů. Včera jsem byla svědkem toho, jak pes zabil omylem malý prasátko tím, že si s ním chtěl hrát a prokousl mu krk. Všichni na něj byli hrozně zlí, chtěli ho sbít, zabít.. a prasátko obrečeli, přitom měli jiné k večeři a toho jim líto nebylo.. ale je to pořád život – život jako život.

MYSLÍTE SI, ŽE SE TŘEBA TAKOVÝ DALAJLÁMA NIKDY NENAŠTVAL? URČITĚ JO!

IMG_7123

Lukáš chce žít na pláži a chce mít loď ale bojí se plavat v moři. Já miluju cestování, chci procestovat celý svět ale mám šílený strach z lítání.. a občas píšu články o štěstí ve chvílích největšího smutku.

Asi jsme jen lidi a tohle je naprosto běžný. Jeden den se bojím, mám strach z toho, že nám něco nevyjde, propadám depresím a brečím do polštáře a další den se usmívám na celý svět – jen tak, protože můžu a vím, že všechno nakonec dopadne dobře.

Je to směšný, je to sranda a nejspíš to nikdo z nás nikdy nedokáže změnit protože takoví už prostě jsme.

KDYŽ BYSME SE NA ZEMI PODÍVALI Z VESMÍRU A KAŽDÝ ČLOVĚK BY BYL MALÁ HVĚZDIČKA, VIDĚLI BYSME, JAK JE TEN ŽIVOT HROZNĚ POMÍJIVEJ. JAK KAŽDOU SEKUNDU NĚKTERÁ HVĚZDA ZHASNE A DALŠÍ SE ROZSVÍTÍ.

Neberme tedy ten život tak vážně, nepřemýšlejme tolik o věcech.. neřešme tolik cizí lidský životy a vyplňujme co nejvíc ty vlastní. Poslouchejme svý srdíčka, dělejme dobrý skutky a šílený rozhodnutí – protože to jsou ty, který si budeme navždycky pamatovat.

M(o)udruju motivace Uncategorized z cest ze života

Cesta mýho života!

IMG_7001

21 let obývám tenhle svět a stejně jako se mění on, měním se i já – dost. Kdybych vám měla vyprávět celý můj příběh, bylo by to na knížku /která je taky mým velkým snem../, takže začneme tam, kde začala NAŠE CESTA!

V tuhle dobu jsem dostudovala bytový design s tím, že na vysokou školu nechci – chtěla jsem vždycky dělat sama na sebe, nikdy mě nebavilo učit se z knížek ale raději zkušenostmi a praxí. Nikdy jsem netoužila po žádném titulu – přišlo mi to zbytečný.

Na praxi jsem chodila do designovýho studia a po večerech dělala za barem. Nebavilo mě to. Nic z toho! Užíral mě stereotyp, pořád ty samý lidi.. cítila jsem se ztracená, znuděná svým životem.. chyběla mi inspirace, motivace, kreativita.. No a pak mi jednoho večera za barem zapípal telefon se zprávou od Lukáše

„ZA TŘI TÝDNY SE STĚHUJEME DO LONDÝNA“ a já odepsala jen „OK“ 

V tu dobu byl mým největším snem život v krásným bytě v Californii, skvělá práce, hodně peněz a luxusní život plný večírků, módních přehlídek a drahých značek.ko

Tohle se ale jako mávnutím kouzelný hůlky prolomilo právě v Londýně, kde jsem si mezi příšernou prací (anglicky jsem skoro neuměla a tak jsem uklízela v hotelu, pro „posh people“), volnými chvílemi v parcích a následným prodíráním v davech uvědomila, jak chci žít, kde chci žít a že CHCI HLAVNĚ ŽÍT. Někde, kde lidi nespěchají, nehoní se za majetkem, jsou součástí přírody, kterou milujou. Mají se rádi, neřeší zbytečný věci a ke štěstí jim stačí čistej vzduch, sluníčko, zvuky oceánu, zvířat, zelený stromy kolem, opravdový jídlo a společnost milých lidí, kteří vidí svět stejně.

V tu chvíli jsem se upnula na myšlenku, že tam chci. Chci na místo, kde se žije tímhle způsobem protože jsem věděla, že tam budu

OPRAVDU ŠŤASTNÁ!

Naší vysněnou destinací se stalo Bali, o kterém jsme četli ve First class a nebyl jeden jediný den, kdy bych se nezasnila a neviděla se tam. Byl říjen a já si do diáře na příští rok napsala, že 15. února odlétáme. Neměli jsme nic! Lukášovo „podnikání“ bylo neustále jako na houpačce a já si vydělávala „na přežití“ vyráběním diářů. Doteď si vybavuju, jak mi mamka neustále říkala „ale jak chcete odjet? Vždyť nemáte vůbec nic“ a já jí jen odpovídala

„JÁ NEVÍM JAK ALE VÍM, ŽE TO TAK BUDE“

No a stalo se – na konci ledna! Teď tomu věřte nebo ne ale kamarád mi poslal meditaci na splnění přání. Já si jí udělala, otevřela notebook a na fb stránce Thajský ráj se objevil inzerát! Pán hledal slečnu na to, aby se mu starala o resort, a i když to nebyla práce pro dva a navíc požadoval ruštinu, ihned jsem zvedla telefon a volala. Hned mě upozornil, že má kolem 50ti zájemců a nejspíš to nevyjde.V pondělí jsme už ale jeli do Prahy na pohovor a večer nám volali, že za 3 týdny letíme na Koh Samui – letíme do ráje – 17. února!

Nějak jsem tomu nemohla uvěřit – nikdo nemohl!

A teď tu jsme a milujeme to tu! Tu přírodu, moře, styl života i lidi..

Práce, která měla být prací snů se nakonec ukázala úplně jiná, než měla být ale o tom třeba zase jindy. Donutila nás ale pracovat! Pracovat ještě tvrději a intenzivněji na tom, abychom se mohli živit tím, co milujeme – kreativitou, prací online, cestováním..

BÝT DIGITÁLNÍM NOMÁDEM BEZ ZÁVAZKŮ

A jen co nám to začalo trošku jít, přijali jsme vlastní výzvu a řekli si TEĎ! Teď máme možnost! Z prodaných náramků jsme koupili letenky na Bali – naši vysněnou destinaci! Na účtě máme momentálně asi 20 000Kč ale víme, že svůj život máme jen ve vlastních rukách a jelikož jdeme svým snům naproti, brzy se určitě střetneme – protože jinak to ani nejde!

4. října tím začne asi doposavad největší dobrodružství našeho života a snad vám dokážeme, že to jde!

PROTOŽE MY JSME UVĚŘILI TOMU, ŽE TO UVIDÍME! 

A jak řekli trabanti

„SVĚT PATŘÍ TĚM, CO SE NEPOSEROU!“IMG_6958