Archiv rubriky: motivace

motivace Uncategorized ze života

O strachu

IMG_7807Tenhle článek chtěl čas, hodně času.. nasedla jsem do letadla, zvedlo se ze země, rozklepaly se mi kolena a já se bála že umřu. Často se toho bojím, bojím se smrti a tam někde ve vzduchu, několik kilometrů vysoko jsem přemýšlela, čeho se vlastně opravdu bojím.

Nikdo z nás smrt nezažil, neví jak vypadá a lidi, kteří jsou „napojeni“ ví, že smrtí nic nekončí, že schránka je opravdu jen schránka – to tělo, zevnějšek, na kterým si všichni dáváme tak záležet a neznamená vlastně nic.

Víme, že duše nemůže umřít – protože prostě nemůže.

Věříme na duchy, občas je vidíme.. mráz nám běhá po zádech a snažíme si logicky vysvětlit, jak může být tohle možný – nejde to, protože na tohle je logika krátká. Čteme o světlech, pocitu smíření, naprostýho štěstí a něčem, čemu se říká bytí.

Máme strach z konce. Máme strach z toho, že zmizíme z povrchu a z toho, co bude pak. Často nad tím přemýšlím a pomalu tím poznávám samu sebe – víc a víc. Zjišťuji, že se nebojím toho, že jedou zemřu – bojím se toho jak a snad ještě víc než smrti vlastní se bojím toho, že mi umře někdo blízký. Mám strach z bolesti, z toho, že budu trpět. Bojím se toho, že nestihnu prožít a zažít všechno co v životě chci, s tím, s kým chci. Bojím se toho, že se nestihnu rozloučit s těmi, který na světě nejvíc miluju a bojím se toho, že uvidím, jak se trápí a já za nimi nebudu moct přijít a obejmout je.

Bojím se samoty. Nejvíc na světě se bojím samoty.IMG_7808

Teď vám řeknu krátký ale opravdu smutný příběh od Ruperta. Jeho maminka pracovala na natáčení Bondovek v roce 1967 ve Španělsku a malý Rupert za ní přiletěl na prázdniny. Když se vracel domů, maminka Barry ho posadila na ranní letadlo, aby se stihl vrátit na internátní školu do Anglie zatímco ona letěla letadlem večerním. Rupert doletěl v pořádku domů. Její letadlo spadlo a ona zemřela.

Život nám občas staví do cesty neuvěřitelný překážky, zvraty a zkouší nás – neustále nás zkouší. Jediné, co můžeme udělat je přijmout, že nejsme nesmrtelní, že všechno kromě vesmíru kolem nás je pomíjivý – štěstí, smutek i ten život..IMG_7727 2

Běžte ven, dýchejte čerstvý vzduch, poslouchejte jak pod vámi křupe suchý listí. Zkuste být v daný moment opravdu na tom místě – myšlenkami. Neodkládejte věci, který vám dělají radost kvůli povinnostem. Nečekejte pořád na něco a hlavně říkejte lidem, který máte rádi, že je máte rádi..

Vesmír si to totiž občas naplánuje jinak, než my.. vznášíme se na vlnách.

S láskou Anie ♥

M(o)udruju motivace Uncategorized

Online jsme krásná každá

IMG_7307Krása. Která z nás by nechtěla být krásnější? Která by vyměnila své hnědé oči za modré, nebo vysokou postavu za tu drobnou? Neznám člověka – ženu, která by se sebou byla opravdu spokojená i přesto, že my ji v našich očích jako dokonalou vidíme.

VŽDYCKY TU TOTIŽ BUDE NĚKDO HUBENĚJŠÍ, KRÁSNĚJŠÍ, CHYTŘEJŠÍ, TALENTOVANĚJŠÍ.. S DELŠÍMA NOHAMA NEBO PEVNĚJŠÍM ZADKEM.

Jeden den se díváme do zrcadla a vidíme se jako krásný. Usmíváme se, dokážeme se pochválit a jsme spokojený. Další den vstaneme se špatnou náladou a najednou se hnusíme sami sobě. Naše stehna jsou velký a rozkydlý, břicho vypoulený.. oči máme najedou moc unavený a rty příliš úzký.. Stejně, jako se díváme na svět, díváme se i samy na sebe – protože to my jsme TEN svět.

NEJVĚTŠÍ PROBLÉM ALE VIDÍM V TOM, ŽE ŽIJEME VÍC ONLINE, NEŽ OFFLINE,

kde máme neustálou potřebu se s někým srovnávat – víc, než v reálným životě protože v reálným životě se nesetkáváte s tolika, vzhledově dokonalými lidmi! /zamyslete se nad tím/

Nikdo z nás není perfektní – opravdu nikdo, na druhou stranu na nás dokonalost neustále “útočí” z televize, časopisů nebo třeba instagramu. Na instagramu jsme totiž všichni dokonalí, stejně jako naše životy. Fotíme se z úhlů, který nás dělají krásnější, v nejlepším světle, náladě, oblečení.. Snažíme se zalíbit.. chceme být milovány a obdivovány.

CHCEME BÝT NĚKÝM JINÝM A PŘITOM NĚKDO DALŠÍ TOUŽÍ BÝT JAKO MY.

Každá z nás má nejspíš nějakou svou “bohyni”, kdybyste ale potkali tu danou osobu v reálným životě, nejspíš byste ji nepoznali. Její make-up by nebyl tak dokonalý, vlasy by neměla tak úžasně lesklý, měla by asi o pár kilo víc, než na fotkách a občas by jí třeba z pusy ulítlo nějaký sprostý slovo. I my jsme jen lidi – ženy.

Všechny se snažíme zalíbit . Nosíme kalhoty, které nám dělají kulatější zadky a podprsenky, ve kterých naše prsa vypadají hezčí. Po příchodu domů si odličujeme masky a převlékáme se do tepláků. Ležíme v posteli mezi ponožkami, který jsme si v noci zkasaly z nohou a cpeme se u toho zmrzlinou. Jednou za měsíc se měníme v šílený potvory, který samy nechápeme. Brečíme, vztekáme se, prdíme, rodíme a hrozně oddaně milujeme.. protože jsme prostě takový – přirozený.

Zkuste na tohle občas myslet, až budete žasnout nad něčí krásou a pokud ani to nepomůže. Vyjděte do ulic a pokuste se najít tu dívku – osobu, se kterou byste si ihned vyměnily celé své tělo.

Uvidíte, že to není tak jednoduchý jak se může zdát protože to, co je online, nemusí být i offline.

MILUJME SE!