Já tak miluju jídlo. Rok od roku čím dál víc. Nádherný nádobí a to, když to jídlo někdo dokáže nádherně naaranžovat a vyfotit tak, že bych si to hnedka všechno dala. To bych si přála umět – takhle skončí většinou jídlo v břichu a fotky se nekonají. Hodně jím a teď se k němu po novém roce vracím, protože celý prosinec pro mě byl šílený kolotoč plný práce a (ne)času a já se v jídle neuvěřitelně šidila. Jedla to, co je do ruky, nebo nejedla nic, protože co si neuvařím nemám – horskej život. Někdy „krutej“, ale jinak báječnej.
Miluju, když je jídlo barevný a je z něho cítit čerstvost.
A když ho sníte, máte plno energie a není vám těžko.
Když je jednoduchý na vaření, ale zároveň plný různých chutí.
Takový nejčastěji vařím a mám ho ze všeho nejradši, vy se mě často ptáte na recepty a já většinou říkám, že nevím – to si z vás nedělám srandu, já jen opravdu nevím.
Snažím se brát většinu věcí v životě jako hru a u vaření to pro mě platí několikanásobně, protože v nejhorším případě vás to nestojí život, bankrot, ale prostě se z toho jen tak dobře nenajíte, nebo se z toho poto.no.
U vaření si pouštím filmy, seriály, hudbu, děsně falešně a nahlas zpívám, tancuju s Vločkou, nenápadně ji shazuju z linky, což jde těžko, když je pomalu větší než já, ale hlavně si ho snažím užít a dát do toho tu lásku a radost, což s kuchařkou v ruce neumím a tak podle receptů vařím většinou jen v případě, že je ode-mě očekávaný určitý výsledek, protože vám nebudu nalhávat, že žádný z mých experimentů neskončil nikdy na kompostě. Trošku kočička bez pejska, no.
Když mi tolik lidí psalo, jak teda vařím, když nevím, zamyslela jsem se nad tím a řekla siů., že se o to s vámi podělím tak, aby to každý pochopil, i když si tím, že to někdo pochopí nejsem tak úplně jistá. Pravděpodobně vás tímhle článkem, kde nic moc nevím neuspokojím, ale já budu mít čistý svědomí, že jsem se vynasnažila dát vám maximum.
Jím rostlinnou stravu – to znamená vegansky – tuhle škatulku ale nemám ráda, tak ji veřejně nerada používám a vy ji taky prosím rychle zapomeňte. Rostlinně nejím kvůli zdraví, ale jen kvůli zvířatům – mám je ráda na louce, v lese, moři … ne v břiše, ale nemám nic proti tomu, když jí někdo třeba domácí vajíčka, nebo si podojí na zahradě kozu :)
Vařím a jím podle intuice, chutí a rozumu? Nedělá mi žádný problém jíst týden super-zdravě a potom sníst plech hranolků s kečupem nebo pytel brambůrků. Nekoukám na vědecký studie o tom, co je zdravý a co mě zabije – protože to, že je něco dneska super-food ještě neznamená, že zítra to nebude super-zabiják (samozřejmě v míře!). Jím prostě … normálně, tak jak mi to dává smysl a je mi tak dobře … nejčastěji používám místní suroviny doplněný o koření z celýho světa. Momentálně to jsou brambory, luštěniny, kořenová zelenina …
V tomhle období jím především zeleninový, luštěninový polívky a krémy, nebo talíře ala co dům dal. Všechno co je rychle hotový, na talíři to hraje barvami, chutí a výraznějším kořením, který prohřeje zevnitř. Při vaření se inspiruju i cestami – teď zrovna vítězí indická a thajská kuchyně, kterou si vařím zase tak nějak po svým.
Taky tak milujete ten pocit, když si dáte horkou polívku nebo čaj a cítíte, jak vás to prohřívá od krku až do žaludku? Po dlouhý procházce v přírodě. Když jste tak krásně promrzlý.
Na jaře a v létě miluju zase těstovinový saláty, studený polívky, rýži a prostě lehký jídla. A taky Kofolu. Točenou.
Když bych si ale měla vybrat, co budu jíst po celý život, byly by to polívky. Můžete do nich dát téměř cokoli, jsou výborný, u mě pokaždý trošku jiný, můžu jich sníst kolik chci a nikdy mi po nich není těžko! Základem je zeleninový vývar ve kterým pak vařím to, co doma najdu. Luštěniny, brambory, mrkev, vločky, rýžové nudle … nebo jen uvařím zeleninu, kterou mám v lednici, přidám trošku rostlinného mléka, koření a to pak umixuju na krém.
Nedokážu popsat, jak vařím, ale struktura mýho talíře je většinou hodně podobná.
SNÍDANĚ
Na Bali jsem snídala ovocný smoothie – spoustu ovocnýho smoothie nebo ovoce, občas bagetku s avokádem, vajíčkem (na Bali jsem je ještě jedla) …
Tak moc se mi ale stýskalo po našem pečivu, že jsem ho teď do sebe půl roku cpala hlava – zadek (tam všechno skončilo) a cítím (i zadek cítí), že se potřebuju vrátit do toho svýho režimu, který znamená :
Ovoce, sušený ovoce (jo vím, spousta cukru) granola, rostlinný mlíko x (ne)jogurt, semínka (mák, konopný semínko, chia … ) a raw kakao – protože s kakaem je život prostě lepší.
Žitný chleba s hummusem, avokádem, zeleninou … a pomazánky, miluju pomazánky!
OBĚDY A VEČEŘE
nevařím podle receptů, ale podívám se, co mám za suroviny a něco z nich vymýšlím, zkouším, ochutnávám, peču, smažím, dusím, vařím, mixuju … prostě si s tím hraju – a jo, dohrát si jde i za deset minut :)
Každou část nejčastěji tvoří (pokud nedělám polívku) :
Těstoviny, rýže, rýžové nudle, kus kus, brambory, jáhly, bulgur, čapátí …
Zeleninový placičky, tempeh, falafel, tofu, seitan, karbanátky, zeleninový kuličky … prostě nastrouhat, nahňácat, přidat koření, vodu a upíct.
Omáčky ze zeleniny, oříšků, hub, hummus, guacamolle .. mixuju.
Salát ze všeho, co lednice nabízí.
Možná se to může zdát fádní a nezajímavý, nebo naopak jako něco, co vůbec nejde dokupy, ale já mám tyhle talíře ala „co dům dal“ nebo ve světě jako „buddha bowls“ vážně nejradši. A Lukáš? Ten sní všechno a pokud talíř obsahuje něco smaženýho, nebo chuťově nezdravýho, je šťastnej jako blecha. Nejspokojenější je ale prostě stejně s řízkem v ruce, co vám mám povídat.
Rozhodně nejím nejzdravěji na světě a ani mi o to nejde. Jím jak jím především proto, že se tak cítím dobře, nikomu tím neubližuju, nejsem unavená, baví mě to a chutná mi to. Přijde mi, že poslední dobou dělají všichni ze stravování neuvěřitelnou vědu, přitom za mě prostě stačí naslouchat svýmu tělu – vždyť ono si samo řekne, co chce – pokud chce pořád Mekáč, tak je něco asi špatně.
Podle mě (člověka, který tomu vůbec nerozumí!) je důležitý:
Vařit s láskou, jíst pomalu a s chutí, jídlo si vychutnávat a necpat do sebe něco, co nám vyloženě nechutná jen proto, že někdo něco řekl nebo napsal. Používat především čerstvý suroviny, jíst do polosyta, přemýšlet trošku nad tím, odkud naše jídlo pochází, no a hlavně si to užívat a nedělat z toho takovou vědu! :)
A já si budu odteď zapisovat to, co plácám dohromady. Až dojde inspirace, abych vám to mohla napsat.
Mějte se krásně a … jezte prostě s chutí a … hrajte si :)
Milujete články o jídle? Já je miluju, miluju totiž jídlo a to moc! Byly ale dny kdy jsem jídlo odmítala a nebo naopak ono odmítalo mě. Tohle naše taškaření trvalo celkem dlouho. Prošla jsem si kolotočem hubnutí, přibírání /nikdy to ale nebylo z extrému do extrému/.. zkusila jsem snad všechny NEmožný diety a trávila hodiny v křečích. Byla jsem přesně ta holka co zkusí každou kravinu, která je stejně úplně k ničemu. Přesně ta holka, která si místo sestavení zdravýho jídelníčku rozdělí rohlík na několik porcí za den protože si prostě myslí, že tím hrozně rychle zhubne -pravda, a hubená vydrží – blbost. Byla blbá a hodně mladá. Sesypala se jak domeček z karet – né tím, že by opravdu hodně zhubla, nikdy nebyla kostřička potažená kůží.. sesypala se tam uvnitř. Nedokázala se soustředit na nic jiného, než na jídlo. Neustále brečela, nekomunikovala, neměla energii absolutně na nic, lhala sobě i všem okolo.. ale to je jiný příběh.
