Uncategorized ze života

Děkuju ti

11418207_10200695129616519_1323010498_n

Asi bych chtěla, aby vám těch pár dnešních slov vykouzlilo úsměv na tvář. Chtěla bych, abyste si díky tomu uvědomili, jak úžasní jste – už jen proto, že právě vy mi plníte můj velký sen.

Za posledních pár dnů mi stoupla návštěvnost o 100%, přibyla spousta úžasných emailů ve schránce a na instagramu už je vás přes 3000, což je o 100% víc, než před týdnem a za to všechno může Mia s Kamilkou, které sdíleli můj instagram – děkuju vám z celého srdíčka! Tenhle týden se toho stalo tak moc, až se mi tomu nechce věřit a občas se musím profackovat – zásadně se neštípu. Víte jak se občas dlouho nic neděje, vy začnete být trošku zoufalí a nejednou bum – všechno se obrátí? Tak právě to teď zažívám a upřímně – neuvěřitelně si to užívám.

Nic z toho by se ale nedělo bez vás. Mohla bych si psát pro sebe ale nejspíš bych u toho tak dlouho nevydržela, nenaplňovalo by mě to a neměla bych důvod se zlepšovat. Mým velkým přáním při zakládání blogu bylo, stát se neobyčejnou inspirací, a i když ji já sama v sobě často nevidím, spousta z vás nejspíš ano a to mě hřeje nejen u srdíčka, posouvá dál ale především mě to drží nad vodou ve chvílích, kdy se potápím.

Je úžasné mít sen a sdílet tu cestu k jeho splnění s vámi. Už se těším, až sem znovu napíšu – tak se to stalo! Věřím, že to bude brzy a věřím, že jeho splnění pomůže i vám. V tom, aby jste viděli, že všechno je možné, aby jste začali věřit na kouzla, čáry, sny.. a především aby jste začali věřit sami v sebe – tu neskutečnou moc, kterou v sobě každý máme.


Vím, že ty z vás, kteří jste mě začali sledovat nedávno zajímá, co v Thajsku vlastně dělám, kolik peněz si tím vydělám a desítky dalších otázek, na které vám bohužel momentálně nemůžu odpovědět. Brzy už tahle etapa snad skončí, my se posuneme dál a já vám o tom všem povyprávím. Zcela upřímně – ještě upřímněji, než kdy dřív. A že budete koukat.

Držte mi palce, ať jde vše podle plánu protože pokud to vyjde, potěším tím nejen sebe ale doufám, že především vás!

 

 

 

 

thajsko Uncategorized ze života

Jmenuji se Poo(p)

DSC_0787

Už jsem vám asi několikrát říkala, že většina věcí co se nám dějí je jedno velký drama? A pokud to drama není, já ho z něj rozhodně udělám! Napsala Anie a život sám. A všechno to často odnese Lukáš – napsal Lukáš.

Stejný případ nastal s honem na ježka – doslova. Nebudu vám tu popisovat, jak jsem k němu vlastně přišla (už jsem to psala a hrozně se do toho zamotala), takže zjednodušeně.

Poo(p) pochází z Bangkoku, byl nám zaslán autobusem. Měl být vyložen v přístavu na pevnině, kam pro něj Lukáš zajede v 7 ráno trajektem a v 10:00 bude zpět.

Lukáš tedy vstal ve 4:00, aby stihl první trajekt a v 7 vyzvedl ježečka. Kdybych jela já se svým extrémně špatným orientačním smyslem, Lukáš by musel vstávat stejně – aby zachránil ježka i mě.

ježek 2

Lukáš píše:

Tak já v 7:00 přijedu do přístavu, sednu na motorku, hledám poštu značenou na googlu a ona nikde. Místní se mi smějí, já se vztekám – pošta je zrušená – musím jet 100km do města! Na skůtru jedu po dálnici 2,5h, až se tedy konečně dostanu do města, najdu tu kancelář a.. ježek nikde! Do toho mi chodí zprávy od Áni, kde se ježek právě nachází protože si píše s prodejcem. Pošlou mě tedy do obchodního centra – ok, centrum najdu a ježek.. zase nikde. Už docela zuřím, celý den jsem nejedl a.. no vždyť mě znáte!

/někdy mezi tím – vybíjí se mi telefon, nefunguje nabíječka. Kupuju novou nabíječku, v obchodě nechávám telefon nabíjet – Áňa pohřbívá mě. I ježka./

DSC_0807

Posílají mě na další místo. Já už bych to dávno vzdal ale Áňa prosí najdi ho, prodejce prosí najdi ho a copak ho tam můžu nechat někde samotnýho umřít v bedně? Hladem? Jedu teda na další místo a co čekáte? Zase tam není. Říkám si, že už vážně naposled, cítím se jak idiot – všichni se cítíme jak idioti. Vždyť ten ježek vůbec nemusí existovat!

Jsem tedy poslán k obchodu Hyundai. Áňa mi posílá číslo na řidiče – samozřejmě nemluví anglicky. Podplácím mladýho Thajce 300 THB, pokud zavolá řidiči a pojede se mnou – sběhne se samozřejmě celá ulice.  Nacházíme obchod a za obchodem autobus s řidičem, který nám nadšeně předává bedýnku s ježečkem!

Tak takhle to bylo docela i rychlý!

CÍTÍM SE JAK KRÁL

ježek 3

A teď několik poznámek z dne, kdy byl ježek ztracen a nalezen!

Ten blbec – řidič, ježečka nikdy nikde nevyložil. Posílal nám adresy, kudy zrovna projíždí, takže samozřejmě, že než jsem tam dojel, autobus byl už zase někde jinde!

Domů jsem nepřijel v 10:00 ale v 17:00.

Celý den jsem nic nejedl a kupodivu jsem ani neměl hlad. To je na celém dni to vůbec nejdivnější!

Ježečka jsme platili předem, takže jsme neměli vůbec žádnou jistotu, jestli vůbec existuje.. ale jsme střelci – děláme to pořád.. a jo, často nám to i nevyjde.

Kdybych věděl, že to zvíře jenom spí, kaká, jí a spí, tak se pro něj takhle neženu!

Kouše palce u nohy a už po týdnu u nás je obézní. Možná proto, že jenom spí, kaká, jí a spí.

A nechce se fotit, což je pro Anie prostě konec!


Mějte krásný den a.. nikam nespěchejte!

Dneska výjimečně s pozdravem Lukáš.. a Anie, která musela všechno přepsat.