Archiv rubriky: Travel

thajsko Travel Uncategorized z cest

Divné věci na Koh Samui

DSC_0238

Možná čekáte, že se dočkáte nějakého „nedělního sluníčka, bouřky nebo větru..“ nejspíš vás zklamu ale nebude tomu tak. Díky našemu „výletu“ se nic zvláštního ani zvláštně obyčejného nedělo a jedinou novinkou je naše miminko Hope – kterou jsme si dali za úkol hýčkat a která hned další den zemřela.. obrečeli jsme to a rozhodli se „něco“ (rozhodně nečtěte jako miminko!) si pořídit. Pes to být nemůže, kočka taky ne.. a tak uvidíme co nám jednoho dne zase „zakňučí“ před dveřmi :) Zatím si můžete přečíst pokračování Divných věcí na Samui!

Dlouhé nehty! Dlouhé nehty nosí samozřejmě každá třetí, tady je ale nosí KAŽDÝ třetí a tím každým myslím MUŽe. Takže až budete v Thajsku platit a nechtěně o něco zavadíte, klidně se může stát, že to bude 5 centimetrů dlouhý nehet na palci nebo prsteníčku, kterým hlásá mužská populace, že má peněz dost a „protáčí se mu mezi prsty“.

fsg

Oprsklé mušky, agresivní mravenci, opilí brouci. To všechno se už po příjezdu stalo součástí našich každodenních dnů. Jakmile přichází déšť, všechny mušky se přiřítí do pokoje a lezou naprosto všude! Máte je nejen v posteli ale taky ve vlasech, na kůži, občas v nose.. použijete-li na ně repelent moc si nepomůžete, mušky v pokoji sice pochcípají ale vy zřejmě taky pokud se v něm zdržíte déle, než pár sekund, a pokud odejdete a rozhodnete se po hodině na území vstoupit, čeká na vás padlé bojiště a věřte mi, těch křidýlek se prostě nezbavíte!

Další kapitolou jsou mravenci. Ty jsou nečekaně taky všude. Nejvíc v kuchyni na podlaze. A koušou mrchy! Každý den je vyplavuji z cukřenky, postříkávám vším možným i nemožným, útočím na ně špičkou od banánu, kterou fikaně strkám za okno a čekám, že si jí vezmou . Mezitím co to tam dávám mi samozřejmě nalezou do snídaně a tváří se jako semínka od melounu. Z kuchyně teda pravidelně odcházím nasraná (jinak to říct nejde), hladová a se štípanci po celých nohou protože KOUŠOU MRCHY!

Opilí brouci jsou z téhle skupiny to nejmenší zlo. Každý večer se vydávají na lov potravy – brouci a Thajci. Nevím co loví brouci ale Thajci loví brouky. Opilí brouk naráží do všeho co mu přijde do cesty.. a co mu do cesty nepřijde, tam se prostě přimotá on. Většinou má velikost palce ale výjimkou nebývá ani brouk o velikosti dlaně – joo, což to už je potom docela rána, když se mu do cesty přimotá vaše hlava. S opilými brouky je ale docela sranda – asi jako s opilými lidmi. Každý večer při usínání nám jich několik naráží do okna, ráno je všechny musíme převracet na břicho protože z toho pádu na záda se prostě za celou noc nejsou schopni zvednout! No asi jako ty opilý lidi…

DSC_0042

Na Samui není nic špatně! Kolikrát se vám stalo, že jste napsali špatně I,Y, velká písmena apod.. a lidi vám za to chtěli utrhnout hlavu? Tady se běžně setkáte s tím, že je všechno pokaždé napsané jinak – nic není správně a nic není špatně! Pad Thai, Pat Tai, Pad Tai.. na cedulích z několika desítek metrů křičí Kho Samui nebo Ko Samui a já si každý den říkám, tak kdo je ten blbec, přičemž vám už tři měsíce píšu o tom, jak taky platím Bathy přitom to jsou Bahty. Aha.

11.5. Laundry

I přes to, že je to země především budhistická, slaví se tu svátky z celého světa + ty jejich. Vánoce, Valentýn, Silvestr.. Když je důvod něco oslavit, oslavme to! Tohle je něco, co se mi tu hrozně líbí – žádné předsudky, nic jako „to je moje, to je vaše“. Pokud se někomu něco líbí, proč ne? Vždyť u nás taky všichni slavíme Vánoce, i přes to, že křesťani jsme málokdo. Vám by se nelíbilo se jednou v roce chovat jako děti a polívat se vodou? Vypouštět do nebe lampiony a na vodu svíčky nebo se převlékat do strašidelných kostýmů? Neberte to tak vážně, vždyť je to KRÁSNÝ – HRÁT SI!

DSC_0229

Pokud narazíte v džungli na ceduli, která vás láká na vodopád (samozřejmě je u něj napsaný nejkrásnější) a ukazuje, že váš cíl je pouhé 2 km vzdálený, rozhodně jí nevěřte. Může to být 300 metrů nebo taky 10 kilometrů. Občas máme pocit, že to nikdo neměřil a jen tak odhadem (občas měl teda i ten odhad fakt blbej) něco napsal. Jo a tohle je věc, co vás docela naštve, pokud necháte uprostřed džungle motorku a vydáte se napospas vodopádům vzdáleným pár set metrů po svých v žabkách a po pár kilometrech prašný cesty nic.. No ještěže tam už na vás čeká džíp, který vás za dvě stovky zaveze zpátky k motorce, žejo!

DSC_0010

I přes to všechno to tu milujeme ale to vy dobře víte!

Přeji vám krásný týden plný vtipných okamžiků, kterým se budete moci v pátek u vína upřímně zasmát! Smích léčí a vrásky jsou krásný!

Vaše Anie <3

 

 

 

malajsie Travel Uncategorized z cest

Malaysie – Kota Bharu

11055752_341404366059281_97672297_n

Dnešní článek bude opravdu dlouhý, plný spoousty fotek, udělejte si tedy nějaké dobrý fresh, ať vás trošku probere a já se do toho tedy pustím!

Jak už většina z vás ví, či alespoň tuší, v neděli jsme odjeli na visa run – na česká turistická víza jsme tu mohli zůstat pouze 3 měsíce, potom musíte vyjet do sousedního státu a zažádat o víza nová. Takže teď jsme češi s malajsijskými vízy v Thajsku.

Nejeli jsme tam sami, tyhle „zájezdy“ pořádá několik společností na ostrově a o všechno se postará. Jako 16 ti členná mezinárodní skupinka jsme tedy vyrazili minivanem do Kota Bharu.

DSC_0005 DSC_0040 DSC_0049

Z ostrova jsme přejížděli trajektem, vylezli si nahoru, sledovali západ slunce, desítky malých ostrůvků i bouřku někde v dálce a v hlavách nám jen probíhalo, jak může být něco tak hrozně krásný.

Potom následovala klasická cesta, jen bych řekla, že víc pohodlná a vlastně strašně fajn. Celá skupina lidí byla skvělá včetně Staříka, který vylezl z okna a zmizel! A to opravdu!

Ráno jsme se už probudili v Malajsii, jen nás nevítala cedule s nápisem Vítejte v Malajsii nýbrž obří billboardy s varováním eboly a jak rozpoznat příznaky.. no fajn. Na řadu přišly různé kontroly a návštěva imigračního úřadu, kde o vašem „osudu“ rozhodují úředníci především podle toho, jakou nohou ráno vstali. V našem případě to bylo naštěstí nohou pravou. No, a teď už se dostáváme k tomu zajímavému!

DSC_0060

Před odjezdem do Kota Bharu jsme si mysleli, že Malajsie je druhé Thajsko a nic moc neznámého nás tam nečeká, takže si neumíte ani představit, jak moc jsme byli překvapeni, když jsme tam BYLI!

Na každém kroku vás doprovází mrtvolný zápach, prach, vrzání zrezivělých aut a křikot ptáků z jedné budovy, která má v sobě nejspíš nějaký mikrofon a je tedy slyšet po celém městě. Jednou za několik hodin se také ozvaly z reproduktorů různé proslovy odkazující na Alláha.

Domy tam jsou staré, špinavé, ohořelé. Po ulicích se prohánějí krysy a vyzáblé kočky jen leží a snad by se od nich i nechaly sežrat.

DSC_0069 DSC_0074 DSC_0077 DSC_0078

Trhy s jídlem potkáte na každém rohu ale množství much, které na nich sedí není ani pro nás moc  v pohodě a tak hledáme něco k jídlu – je to sakra těžký! Nakonec vlezeme do bufetu, kde si naberu jejich národní jídlo z „kastrólu“ – modrou rýži (není obarvená, prostě je jen modrá) s kokosem, salátem a zálivkou z nějaké rostliny, k tomu beru kolu abych doplnila cukry a platím za to v přepočtu 25 Kč, takže mi ani nevadí, že to moc dobře nechutná.

DSC_0083

Jdeme se projít po městě, navštívíme muzeum druhé světové války a jelikož nám směsice prachu, špíny, sucha a horka nedovolí pokračovat dál, vlezeme do cukrárny, kde Luky ochutnává donut se sýrem, který spláchne zmrzlinovým pohárem s jakýmsi želé. Po cestě na hotel se domlouváme se skupinkou a pak vzniká taková situace, kdy Čech, Turek, Rus a Číňaň vyráží na večerní trhy v Malajsii.

Tam najdeme opravdu skvělé jídlo, bez ohledu na množství much to prostě sníme a spokojení pátráme po nějakých stáncích s oblečením.. no což o to, jsou na každém kroku ale jediné co tu seženete, je oblečení muslimské! Po smíření se s tím, že si teda nic neodvezeme (možná tu burku nebo ebolu) si Lukáš vzpomene, že je čas na každodenní dávku piva.

11.5. 3x másla DSC_0093

Celá skupinka jde tedy vstříc Lukášově touze. Prolézáme všechny obchůdky, restaurace, trhy.. nikde ani kapka alkoholu! Po několika hodinách najdeme malý „China Town“ town sice nikde ale číňani všude, a jak je známo, číňani mají všechno! I TO PIVO! Lukáš si tedy z obchůdku hrdě odnáší dva „lahváče“ zatímco já se při pohledu na cenu prolamuji v kolenou. TEN VŮL SI KOUPIL JEDNO PIVO ZA 130 KČ (to druhý nakonec ani nevypil a zůstalo v hotelu)! Večerní „romantickou“ procházku zakončujeme „duhovou“ zmrzlinou a odebíráme se do „peřin“.

DSC_0161 DSC_0164

Ráno nás už čeká cesta zpět, další kontroly, a další cesta trajektem. Tentokrát je nám bouřka ale o dost blíž. Jako její milovník tedy sedím na podlaze u zábradlí a celou cestu sleduji blesky, do toho západ slunce, znovu ostrůvky a říkám si, jak neuvěřitelné mám štěstí, že ŽIJU tam, kde právě ŽIJU. Po tom, co jsem viděla, jsem zase o kus vděčnější!

DSC_0103 DSC_0147 DSC_0151O čem bych vám ale opravdu chtěla povědět, je přístup lidí, jakým se k nám chovali v Kota Bharu. Nebudu přehánět, když řeknu, že jsme se tam cítili jako hvězdy! Všichni se na nás upřímně usmívali (ne tak, že z vás chtějí mít peníze) , zvali k sobě, fotili si nás nápadně i nenápadně, auta zastavovala,.. dokonce jsem měla pocit, že blondýnku snad nikdy v životě neviděli. V Thajsku jsou lidé taky milí ale přece jen je tu hodně turistů a na cizince jsou už zvyklí. Tam ale nikdo nejezdí (čemuž se vůbec nedivíme). Takže celkově hodně špatný dojem z města zachránili ti lidé.. a taky naše parta, ta byla totiž úžasná!

DSC_0035

Víc, než odpočnutí jsme se vrátili spíš vyčerpaní a já tenhle článek píšu hned po probuzení v 7:00 jako každý den. Přes to všechno jsme si to ale užili, poznali novou zemi, naprosto odlišnou kulturu, totální chudobu.. a já už se teď těším, kam vyrazíme alespoň pro ty víza příště. Kambodža nebo Laos? :)

S naší „partou“ už teď plánujeme další výlet. Problém je jen ve dvou bodech, které ale vůbec nejsou důležité. Nemáme žádné volno a nemáme žádné peníze. Čert to vem!

Lákalo by někoho z vás navštívit takhle chudé město?